Lázně Mšené

Malebný lázeňský komplex s bohatou historií

Lázně Mšené dnes
V Lázních Mšené se dnes léčí hlavně nemoci pohybového ústrojí s využitím přírodního
léčebného zdroje vyhlášené místní Lázeňské Slatiny. Mezi další oblíbené procedury patří
zábaly, mnoho druhů masáží, perličkových i přísadových koupelí, parafinové zábaly,
elektroléčba, cvičení v bazénu atd. Vlastní pramenitá voda se dnes jímá v blízkosti lázeňské aleje a užívá se k vodoléčebným procedurám, především koupelím. K pitným procedurám však již není užívána. V moderní době jsou vyžadovány moderní služby. Vedle důrazu na kvalitu a efektivitu jsou ale v lázeňství také nesmírně důležitými aspekty hodnocení vjemy pohody a klidu, dobré nálady, přínosné energie a plného nasazení skvělého personálu. Co provede Covid-19 dnes ještě nevíme, ale zvládneme-li to, Lázně Mšené mají skvěle našlápnuto do dalších úspěšných let menších, ale významných lázní, v oblíbeném resortu nedaleko Prahy…
 

Historie a založení lázní
Prameny podzemní vody byly v blízkosti Mšeného známy odedávna... Již v polovině 18.
století byla voda vyvěrající v blízkosti tehdejší myslivny v areálu panské bažantnice užívána
místními myslivci a dokonce si ji nechal dovážet i budyňský lékař Dr. Bayer k léčení svých
pacientů. Když v roce 1790 přijel na inspekci mšenského panství ředitel pozemkových majetků hraběcího rodu Kinských, pan František Pavikovský, který dlouhodobě trpěl žaludečními nevolnostmi (a často se jezdil léčit do Karlových Varů), daly se důležité události do pohybu Když se mu totiž během inspekce udělalo nevolno, místní myslivec mu prý nabídl sklenici místní vody, po které se panu řediteli „řádně“ ulevilo. Ředitel Pavikovský informoval o této příhodě majitele panství Josefa Kinského, který vzorek vody zaslal k posouzení tehdy již mezinárodně proslulému lázeňskému lékaři a mineralogu v Bílině, panu Františku Ambrožovi Reussovi. Pan doktor Reuss potvrdil značný obsah minerálních látek ve vodě… Kníže Josef Kinský v 90. letech 18. století neměl sám odvahu k budování lázní, ale souhlasil s jejich výstavbou s tím, že je vybuduje ředitel Pavikovský na svůj náklad, ovšem když mu pan Kníže na to půjčí peníze... Zpočátku byla léčivá voda užívána k pití i ke koupání v bývalé hájovně a v nově postavené velké budově, kde bydlel vrchnostenský ranhojič Jan Kašpar. „Vodu pro koupání ohřívali a koupání se velmi osvědčilo…“
František Pavikovský se energicky pustil do dalšího budování lázní. V roce 1796 nechal
vystavět nejprve tzv. „Dolní hostinec“, pravděpodobně dnešní objekt Pavillonu Říp (ještě bez pozdější novorenesanční fasády a úprav) a nechal vysázet stromořadí od centra obce
a okrasné stromy kolem lázní. Tím vlastně založil i dodnes překrásný lázeňský park. Dnešní
Pavillon Říp byste ovšem v tehdejší podobě hledali jen těžko. Během 200 let provozu došlo
k mnoha dostavbám a úpravám.

Lázeňský park a areál lázní
Je s centrem obce spojen kromě silnice také vycházkovou cestou lemovanou alejí. Stará alej, tvořená již přestárlými stromy s hrozícím nebezpečím úrazu padajícími větvemi, baly v roce 2019 na plné náklady lázeňské společnosti Lázně Mšené, a.s. (tedy bez jakýchkoliv podpor a dotací…) nahrazena výsadbou krásných nových stromů. V blízké stráni je lesní porost, ve kterém jsou rovněž letité jasany, olše, habry, duby, javory a břízy. Hlavní lázeňská budova Pavillon Říp-Balneo má novorenesanční členitou fasádu s nápisem ve štítě „Založeno 1.p. 1797“. Boční přístavek s vchodem, halou a recepcí byl v roce 1907
ozdobený secesním nápisem „Voda, dar boží - Zázraky tvoří“. Budova byla nedávno celkově opravena a v koronavirově-krizovém roce 2020 bylo po desítkách let obnoveno zakrytí vchodu do Hlavní Lázeňské recepce. Lázeňská budova „Villa Praděd“ u silnice má nově opravenou dvoubarevnou novorenesanční fasádu, nová okna a interiéry jsou také po kompletní opravě. Jde o velmi efektní úpravu staré budovy, která stála už koncem 19. století, a ve které se nacházela také restaurace. V přízemí se nachází vedení společnosti, ve druhém podlaží je 8 ubytovacích pokojů. V druhé části objektu se nachází lázeňský wellness provoz a obchod. Asi nejmalebnější ubytovací Villa Slovanka z roku 1797, byla postavená pod skalním svahem vzniklým těžbou stavebního kamene - pískovce. Přes celou stranu do parku má řadu balkonů na dřevěných sloupech, s krajkovými ozdobami a prolamovaným zábradlím. Po poslední a velmi zdařilé rekonstrukci v roce 2017 nabízí dnes velmi pohodlné ubytování ve dvou navzájem nepropojených podlažích. Významnou je zároveň secesní lázeňská ubytovací budova „***Villa Kyselka“. Jedná se o 4 poschoďový lázeňský objekt, s původní neporušenou zdobenou secesní fasádou z počátku 20. století (na návrhu pravděpodobně spolupracoval také Jan Letzel) s vysokým kamenným bosovaným soklem, a dřevěnými balkony. Byla plně rekonstruována v roce 2010 a dnes
nabízí velmi pohodlné ubytování v úrovni ***. Lázeňská ubytovací budova „Villa Vítkov“ u silnice mezi železničním přejezdem a skálou se zříceninou nedostavěného kostela je 3 podlažní budova s nově obnovenou secesní fasádou zdobenou rozptýlenými barevnými kachlíky. Po poslední rekonstrukci v letech 2009 - 2013, dnes nabízí v přízemí lázeňskou rehabilitaci a ve dvou poschodích ubytovací pokoje. Lázeňská Dvorana z roku 1905 od architekta Jana Letzela je rovněž v posledních letech průběžně opravována. Tím se zvýraznila krása velmi efektní a výrazně secesní budovy s řadou pozoruhodných výzdobných prvků: přečnívající dřevěné trámy držící plochou střechu s malbami, svislé dřevěné sloupy s vyřezávanými hlavicemi, polygonální pavilony přisazené k rohům budovy, sloupový vestibul zakrytý skleněnou stříškou aj. Fasáda je zdobena barevnou proškrabovanou omítkou. Nejvýraznější je vestibul s freskou barevně pestrého rajského ptáka, s vyškrábaným nápisem: „Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není, aby
se samo hájilo, kdyby se o něm mluvilo. Pomni, že snáze jest souditi, nežli věc dobrou zrobiti“ - s vyškrábaným jménem autora budovy: „architekt Jan Letzel fec. 1905“. V interiéru je renovované dřevěné obložení, hudební balkon, stylová svítidla. Původní malby na stěnách od Viktora Olivy zanikly v roce 1967 a byly obnoveny novým vedením lázní během
rekonstrukce v letech 2011-2012. V parku v blízkosti Lázeňské Dvorany je Lázeňský hudební Altán, 8mi úhelná stavba s dřevěnou zdobenou konstrukcí a lepenkovou střechou.
Dřívější jímací objekt Karlova pramene za hlavní lázeňskou budovou Pavillon Říp-Balneo má podobu řeckého chrámku s předloženými pískovcovými sloupy. Objekt je z konce 19. století a v součanosti slouží jako lázeňská kaple, které požehnal v roce 2016 kardinál Dominik Duka. Lázeňský park je rozdělen průjezdnou silnicí do Charvátců na 2 části. V okolí Dvorany jsou stromy rostoucí izolovaně nebo v malých skupinkách impozantního vzrůstu. V okolí hlavní lázeňské budovy jsou rovněž původní stromy, zvláště zúžený obrovitý jasan (přes 200 let). Uprostřed je kruhový bazén s vodotryskem. Směrem k obci park pokračuje a zahrnuje rybníček s mostem a ostrůvkem. Torzo kostela z počátku 19. století se nachází na temeni návrší v těsné blízkosti zářezu železniční tratě. Do dnešní doby zůstaly jen části obvodových zdí z pískovcových bloků kombinovaných řídce cihlami, vysoké až 8 m. Zdi na západní straně jsou zjevně vykloněné k severu, proti zřícení však byly zabezpečeny. Ve svahu pod kostelem směrem k budovám Slovanka a Praděd je soustava zděných prolamovaných zídek, doplněných o novější vyzděnou oválnou mušli. U vily Slovanka na ně navazují nehluboké sklepy, vše ve stáří přes 150 let. Zalesněný svah při východním okraji lázeňského areálu je proražen zářezem železniční tratě. Přes zářez byl na začátku 20. století vybudován mostek z pískovcových bloků, se třemi oblouky, vysokými cca 10 m. Krásné technické dílo je dnes nevyužívané, zanedbané. Přes mostek vedla dříve lázeňská vycházková cesta, po níž zbyly v lesním porostu jen slabě zřetelné pozůstatky. Na východním okraji za železničním přejezdem vede strmá lesní cesta k objektu tzv. „Broukárny“, skryté za lesem. Velká členitá budova s dosti zachovalou dvoubarevnou plasticky zdobenou fasádou z 20. let sloužila k chovu bource morušového, z jehož zámotků se zde spřádalo pravé hedvábí. Chov byl založen Jaroslavem Mansfeldem, účetním mšenského cukrovaru v roce 1923. V okolí bylo vysázeno několik tisíc morušových stromů. V 50. letech byl objekt zestátněn, výroba zrušena, plantáž moruší až na malé zbytky vykácena a rozorána. Dnes je to obytný dům. Železniční trať se dotýká lázeňského areálu, je jednokolejná, otevřená v roce 1907 (kdy byla v lázeňském areálu slavnostní hostina k zahájení provozu). V blízkosti Mšeného se vine krásnou údolní scenérií se zalesněnými svahy, loučkami a malými políčky. Provoz na trati Jenšovice-Libochovice byl až do 50. let dosti živý, v letech 1983-88 byl naopak zcela zastaven. Po rekonstrukci tratě železničním vojskem byl obnoven, avšak nádraží ve Mšeném bylo v posledních letech změněno na pouhou zastávku výhradně motorových vozů, které jsou v provozu až na výjimky, pouze o letních prázdninách.

Cíl výletu